úterý 3. ledna 2017

Zpátky k roku 2016

Všechny moc zdravím,

    Rok 2016 utekl šíleně rychle. Přijde mi, že čím jsme starší tím je to rychlejší, máte to taky takhle :D ? V loňském roce se stalo spoustu zvláštních věcí.. od šťastných až po ty smutné.. ale zároveň i věci zlomové, kdy jsme se musela sama rozhodnout, zda se opravdu chci vydat na rok do Ameriky.
   Nějak se to všechno začalo vyvíjet už v lednu, jelikož je s tím vším spousta papírování... Přestože jsem se to snažila řešit jako '' velká holka '' sama, stejně jsme potřebovala pomoct.. Takže jsme s našima strávili několik dní u doktorů, kvůli všem možným očkováním prohlídkám a tak.
   V únoru jsme to musela začít postupně oznamovat ve škole, protože jsem potřebovala na rok přerušit studium. Oficiálně jsme to začala všem tak nějak oznamovat a tím to spustilo, tak trošku tu smutnější část roku. Na přelomu března s únorem jsme začala mít trošku problém s nohou, takže se postupně ztrácely mé cíle, které jsme si dala na letní mistrovství v plavání.
   Narozeniny jsme oslavila v březnu, jak s rodinou tak s kamarády.. tyhle věci miluju, když vím, že mám kolem sebe tak super lidi!
   V dubnu jsme si poprvé psala s mojí host family a byla jsme zařazená k nim do školy.. byla jsme z toho šíleně moc nadšená, pořád jsme se jim koukala na stránky, ještě víc koukala k loňským exchange studentům na instagram a byla natěšená, ale zároveň jsem tomu nevěřila.. jelikož se dělo opravdu něco velkého, čemu se nedalo věřit.
   Květen byl takový zvláštní.
   Moje první vyhození z tréninku bylo v červnu, kdy jsme šli na Rainbow run se super kamarádama týden před mistrákem.. no trenérovi se asi nedivím, jak zareagoval, ale my si chtěli ty poslední chvíle maximálně užít.. jelikož už se to všechno šíleně rychle blížilo. Červen byl všeobecně takový chaotický, jelikož zbývalo posledních pár testů ve škole, zbylých pár tréninků ve vodě.. zkrátka ty konce jsou vždycky takové.. ale zároveň to bylo jiné, protože jsme se loučila s hodně lidma.
  Věděla jsme že 1 srpna odlítám, takže jsme si ten měsíc chtěla užít. Měla jsem v plánu 3 rozlučkové párty,  jednu s holkama z plavání, jednu s holkama ze školy a pak s rodinou. Byly to krásné chvíle, kdy jsme si to všichni užili, zase na všechno zavzpomínali a zjistili jak moc závislí na sobě jsme, neobešlo se to bez slz a není se čemu divit.. trávili jsme společně každý den, psali si do noci, vymýšleli ty nejvíc ujeté nápady a teď jsme věděli, že se 10 měsíců neuvidíme.
  1. srpna v 11:00 jsme museli být na letišti.. byla snad ta nejdelší cesta do Prahy, na jednu stranu jsme se těšila na splnění mého snu, ale na druhou stranu říct sbohem bylo těžké. Rada pro Vás, neotáčejte se :D. Hned při cestě nastaly komplikace, co na to říct.. to se stane jen mě :D. Poznala jsme moji host rodinu, začala chodit do Americké školy a začala objevovat krásy Ameriky. A vlastně od té doby jsme začala pořádně psát blog a všechny zážitky v něm. Rok tady odstartoval něco neuvěřitelného.. vlastně já tak nějak pořád nemůžu uvěřit, že tu jsme.. stále mi to přijde jako sen a ani nevím proč. Musela jsme tu překonat spoustu těžkých překážek  a to mě hodně posílilo a osamostnatilo, jelikož ani nemáte jinou možnost než to sami řešit Naučila jsem být pozitivní a víc si věřit, jelikož to tu potkáváte na každém rohu a odhánět a ignorovat ty špatné lidi a věci. Víc jsme poznala sama sebe a o tom to je. Těším se co mi posledních 5 měsíců tady přinese a já vím, že to budou další úžasné zážitky na které budu vždycky vzpomínat a třeba si už konečně uvědomím, že to celé není jenom sen, ale realita, kterou opravdu žiju.
   Chtěla bych poděkovat všem, kteří tu pro mě jsou! Jelikož bez podpory by to nikdy nešlo.. DĚKUJU. A přeji Vám krásný Nový rok, plný nových zážitků.
   Jestli tu jsou lidi, kteří uvažují o pobytu taky někde v cizině.. nebojte se a zkuste to!

Hezký týden!
 Adel :)

Rok v jednom obrázku.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poslední týden školy, loučení a vše kolem toho

Ahoj všichni,    Omlouvám se, že jsem se hned neozvala, ale nějak toho bylo moc a nebyl čas, takže to nešlo. Nechce se mi věřit, že mého A...